K čemu by mi byl korektor
Známe to všichni. Ve škole to do nás vtloukali, diktáty jsme nesnášeli a nakonec jsme mohli všechno zdárně zapomenout, jakmile za námi zapadly dveře střední (a někteří z nás stihli ještě zaperlit u maturity). Všechno vypadalo relativně dobře, člověk se uměl písemně vyjádřit bez nějakých děsivých chyb a až na nějakou tu čárku nebyl problém, protože co si budeme nalhávat, čárky jsou zlo. Čisté a nefalšované zlo. Na vysoké to začalo pokulhávat, pokud člověk náhodou nešel studovat bohemistiku nebo něco takového. Studenti z přírodovědy to o sobě povětšinou prohlašují dopředu, že češtín nebýt jejich kobýl, ti ostatní stále trochu doufají. A doufáním to končí, přátelé. To mi věřte.
Po 5 letech studia v němčině si jsem 100% jistá, že moje čeština stojí za starou belu. A to nejen kvůli čárkám, ale také stylistice a "rozkošné" gramatice. Jednou za dva týdny si zkouším diktát pana Svěráka a většinou se biju do hlavy, jak jsem blbá. Prakticky vždy na svém blogu zveřejním článek s milionem překlepů a aspoň jednou gramatickou chybou, jinak bych to nebyla já. I na bakalářku jsem si sháněla korektora, protože ani moje němčina není bezchybná, spíše naopak. Takže, k čemu toho proradného člověka, o kterém vznikl i úžasný komiks?
Například k tomu, že vaše texty nebudou čtenáře ničit. Přirozeně, korektury nejsou zadarmo a když máte jenom takový volnočasový blogísek, těžko by mělo smysl platit si někoho povolaného. Na druhou stranu, alespoň základní znalost pravidel pravopisu neuškodí. Nikdo po vás nechce, abyste věděli, že vyza je ryba a fakt se píše s ypsilonem. Ale taky nikdo nechceme slyšet, že když nám ty chyby vadí, tak se to s nimi máme naučit číst anebo případně nečíst vůbec. Protože prznění mateřštiny je neuvěřitelně "cool" a vyjadřuje to vaši pestrou osobnost a říká to o vás, že jste neuvěřitelně… kreativní? Ne, to fakt ne. Říká to o vás ledacos, ale nic pozitivního.
K čemu a kdy korektora? K seminárním pracím, bakalářkám a diplomkám zcela bezpodmínečně. Taky se hodí ke kontrole reklamního textu, časopisu a podobných radostí, protože dost často člověk hledá lžičku a to čte třeba internetový zpravodajský portál. A není to o moc lepší než blog 13leté slečny, fakt. K čemu? Chyby nejsou hezké, člověka z nich bolí oči a obvykle se snaží tvářit, že takovou krpu by nikdy neudělal, nikdy, nikdy, vůbec nikdy, ani v nejhorší kocovině. Každému občas něco uteče, a právě tehdy se hodí ten zlovolný korektor, který nás všechny nenávidí. (Mimochodem, tímto se omlouvám lidem, co jsou nuceni číst moje výmysly a opravovat je, ehm…)
Víte, umět pravopis není ostuda, je to něco skvělého. Nelikvidovat okolí chybami je pacifistické, protože někdy má člověk opravdu pocit, že kvůli tomu bude vraždit.
Můj dotazovaný vzorek rozhodně nepochyboval o potřebě korektora, protože nás všechny ničí knížky či novinové články s chybami. Ať už spolužáci či přátelé mají rádi češtinu a věří si nebo občas naopak tápou, všech 9 lidí se shodlo na tom, že cokoliv oficiálnějšího by si nechali zkontrolovat a klidně za to i zaplatili, protože ta ostuda za to nestojí. Jen jeden člověk si byl jist, že by korektora nepotřeboval. Nutno podotknout, že dotyčný má asi i pravdu.
zdroj: https://korektor.the-comic.org/
-Elwin Smaragdová-
(stážistka)