Příběh a oblečení

03.09.2015 09:44

Moje kamarádka každý večer stojí u skříně a zoufale komentuje, že nemá co na sebe. Každý večer, aby si vybrala oblečení na druhý den do školy. Já ráno vstanu, sáhnu po tom, co vypadá přijatelně, a jdu. Oblečení hraje v životě člověka samozřejmě důležitou roli, ale odmítám stát u skříně a vymýšlet super kombinace, nejdu na ples, ale do školy.

Zhruba nějak tak si představuju svoje postavy. Stoupnou si ráno ke skříni a přemítají, co na sebe. “Tak dneska budu lítat na drakovi a rosnička vylezla až na vršek žebříku. Bude teplo… co já si na sebe vezmu? Ale vždyť tady nic pořádného není, nemůžu nikam, tak maximálně sebou prásknout do postele a záchranu světa nechat na někom, komu autor zařídil dostatečnou garderobu.” Jak by stejnou situaci řešil muž tuším, ale protože mými hlavními hrdinkami jsou ženy, ponechám toto téma otevřené.

Myslím si, že stejně jako vzhled postavy je i oblečení nedílnou součástí příběhu. Vzpomeňme například na 4. díl Harryho Pottera, ve kterém má na sobě Hermiona modré plesové šaty.[1] Sama jsem si je vlastně ani nijak nepředstavovala, jenom jsem přijala fakt, že je má a že jsou modré. A pamatujete si na ty protesty proti filmové variantě, kde je Hermiona v růžových? Myslím, že tenhle příklad ukazuje, že oblečení je opravdu významné a že jsou mezi námi tací, co to řeší. Hodně řeší.

Co tedy s tím? Pokud tedy zrovna nemáme fantazii na detailní popis zaklínačského oděvu. Sama si pamatuju jenom ty dva meče, co Geralt nosí, zbytek dotvořily hry. Faktem zůstává, že jsou opravdu scény, kdy je oblečení neuvěřitelně důležité. Skoro i důležitější než duchaplné dialogy. Nevěříte? Věřte! Představujte si se mnou. Večeře při svíčkách, ona se smyslně usmívá… dobře, nepředstavujme si, zavání to lacinou parodií na jisté odstíny. Ale směr je daný, jedná se o lechtivé scény, které jistě všichni rádi píšeme, a v tu chvíli je opravdu fajn, když věnujeme popisu prádélka a jiným drobnostem pozornost. Na nějaký dialog ala Shakespeare nezbude čas ani místo. Pak jsou scény, kdy je to zase šumák. Pokud moje hlavní hrdinka měnící se v kočku (ano, jsem třeskutě originální) přemítá nad nesmrtelností chrousta a hýčká si ego v oceánu sebelítosti, bude mně i čtenáři zcela šumák i fuk, co má na sobě. Hlavní bude ta sebelítost, chápete, mění se v kočku! Bude chlupatá! Uvědomte si tu tragédii a prociťte ji, hlavně vy, dámy! Všechny víme, jak to trvá zbavit se zbytečných chloupků. A ona bude chlu-pa-tá! I s ocáskem. Takže fakt, že na sobě má košili, jejíž barva už dávno nepřipomíná čerstvě napadaný sníh, je opravdu vedlejší.

Popis oblečení může být i docela záludný problém, pokud se rozhodneme svoje dílko zasadit do období středověku a opravdu netušíme, jak se která část oděvu naší kurtizány nazývala. Netuším, jak to řeší autoři sci-fi, ale z nějakého nepochopitelného důvodu mám pocit, že to mají mnohem jednodušší. Asi proto, že sama do tohohle žánru nefušuju, takže nevím vůbec nic. (A to se ani nejmenuju Sníh.)

Abychom se ale dobrali konce. Stejně jako vzhled postavy si i oblečení zaslouží několik řádek. Čtenář má svou fantazii a stačí místy opravdu jen naznačit, ale naznačit a ne to odmávnout s tím, že hrdinka je přece kurtizána a tím je všechno jasné. Jo, jak komu, vážení, jak komu. Ale nepřeháníme to, nepíšeme o módní přehlídce… tedy, pokud ano, pak je to něco jiného. Většina vrcholných literárních děl se ale na přehlídkovém molu neodehrává, leda bychom tam poslali vraha, to by jistě mohlo být zajímavé. Střeva zamotaná do… látky blíže nespecifikovaného původu a barvy, která spoře halila přespříliš štíhlé tělo mladé modelky. O tom, že je dutá jak bambus, se tentokrát nevedly žádné spory… (Povšimněte si prosím, že stážistka je stážistkou především proto, že jí to psaní fakt nejde.)

 

Když jsem se poptala svých pokusných králíčků, co si myslí o příběhu a oblečení, resp. jakou roli pro ně hraje oblečení v knize, dostala jsem celkem stejné odpovědi. Pro většinu je oblečení podstatné jen v dané situaci. Například je fajn vědět, co má na sobě dívka na plese, ale není potřeba popisovat každičký milimetr šatů. Pro některé je popis oděvu důležitý, představí si díky němu postavu lépe a dokreslí to i její charakter. Ovšem získala jsem i odpověď zcela mimo - dle otázky se můj kamarád domníval, že jsem začala číst Píseň ledu a ohně, a ač byl upozorněn, že nikoliv, více se bohužel nevyjádřil. Naštěstí mám i mužský náhled na věc, který se překvapivě shoduje s ženami. Nic se nemá přehánět, v určitých okamžicích potřebných pro děj to je jistě důležité, ale jinak? K čemu…

 

-Elwin Smaragdová-

(stážistka)



[1] Rowlingová, J.K. Harry Potter a Ohnivý pohár. Albatros. Praha, 2001.

 

Fotografia použitá podľa Creative Commons FarbenfroheWunderwelt  © 2012 Všetky práva vyhradené.

Vytvorte si web stránku zdarma!Webnode