Zvyk je železná košile

Jako každé ráno, tak i toto vešla do školních dveří 10 minut před zvoněním nejlepší kamarádka Anety Karla. A jak to tak u nejlepších kamarádek bývá, Karla ji čekala.

„Ahoj, jak ses včera měla?“ zeptala se Karla Anety.

„Ale jo, docela to ušlo,“ odvětila Anet a dodala: „Co ty? Už víš, jestli můžeš s námi na ten koncert?“

„No, nějak jsem se zapomněla zeptat, ale slibuji, že to udělám,“ lhala Karla.

Aneta to samozřejmě věděla, ale zatím nic neříkala. Ono totiž nebylo těžké uhodnout u její nejlepší kamarádky, jaký má problém.

Už pár let Karla žila s pomyslnou maskou. Chránila si tím svou předvídatelnost. Ovšem si ze začátku neuvědomila, jak moc ji to bude brzdit. Jak moc se bude muset stát někým jiným, aby nebyla předvídatelná a tak "průhledná".

Na ten koncert ve skutečnosti chtěla, ale už se nezmohla k tomu, aby odhalila před rodiči

tu část sebe, která po koncertu touží. Nechtěla, aby ji viděli ve světle party, v tomto případě spíše koncert, girl.

Během vyučování Karla celou dobu myslela jen na jednu věc – na svou masku. Nebylo by lehčí žít normálně – bez ní? Ale pak budu dost průhledná... no nevím. Nakonec se ale rozhodla tento železný zvyk, svou masku, prolomit.

Jakmile přišla domů, odhodila tašku do kouta svého pokoje, sešla dolů za rodiči a položila jim otázku: „Vadilo by vám, kdybych šla o víkendu na koncert, na rockový koncert?“ Jak očekávala, tak rodiče tím úplně zaskočila, ale po chvíli se vzpamatovali a řekli jí ano.

Hned to šla volat Anet, protože jí tu odpověď už dost dlouho dlužila, a ta celá překvapená, že se Karla konečně odhodlala, byla schopná jen slova „wow“. Ale po chvíli se už ze svého přemýšlení vzpamatovala a nedalo jí to: „Co tě k tomu donutilo?“

„Ani nevím,“ řekla Karla. Dále však už Anet moc neposlouchala, jelikož myslela pouze na ten koncert. Těšila se, jak si to užije.

Po koncertu Karla věděla, že udělala dobře. A hlavně časem si vytvořila nový zvyk, každý týden chodila na koncerty. A nemusely být tak úžasné jako ten první, pouze se jí líbila ta atmosféra. Teď už by si nedokázala představit samu sebe bez tohoto zvyku. Holt zvyky jsou železné košile. A je jedno, jestli jsou dobré nebo špatné. Jestli pomáhají nebo omezují. Prostě jsou.

-Angelique-