(Ne)důležitost vzhledu postavy

30.08.2015 12:24

Znáte to, dostanete zadání článku a přemýšlíte, co tam proboha napíšete. Jistě, už máte za sebou nějakou tu diplomku, seminárku, a tak víte, jak věty natahovat co nejvíc. Ale pokud vás nenapadá vůbec nic… dobře, tohle vás nemusí zajímat. Byla jsem neuvěřitelně překvapená, když jsem strejdovi Googlu zadala vzhled postavy a ona o tom píše Wiki.

Pojďme ale k tématu. Probrali jsme prostředí i jména a teď se dostáváme k celkem ošemetnému bodu - vzhledu. Myslím, že ničím nenaštvete kohokoliv víc než děsivým vzhledem. A je jedno, jestli vaše postava bude super krásná, takže ji všechny čtenářky budou nenávidět, nebo naopak super odporná (ačkoliv tady by si mohla získat nějaké sympatie, minimálně by se člověk uklidnil, že na tom fakt není nejhůř). Obecně to asi většina čtenářů má tak, že si při čtení představuje scénu popsanou v knize. A k tomu samozřejmě patří i postavy. Já osobně mám při představách problém s ksichty. Ne, vážně, mám lidi bez obličejů, nemám na ně fantazii a podle toho vypadají i moje postavy. Popisuju je podle známých i náhodných jedinců ve svém okolí. A obecně mě to nějak netankuje, jestli má hlavní hrdinka bradavici nebo křivej nos. Každej máme něco, no ne?

Jako spisovatel se s tímhle problémem ale musíte vypořádat. Když vytvoříte dokonalé hrdiny nejen charakterově, ale i vzhledem, málokdo si je asi oblíbí. Těžko se na nich hledá něco, s čím bychom se jako čtenáři mohli ztotožnit. Kromě toho taková dokonalost může i vyděsit. Minimálně v reálném světě, když potkáte slečny, které jsou o své dokonalosti přesvědčené a oblečou si věci, ze kterých vám lezou oči z důlků… Je tedy jasné, že naši bijci, nymfy i jiná stvoření musí mít nějakou vadu. Je jedno jakou, ale měli by ji mít, aspoň maličkou prasklinku. Buďto charakterovou nebo vzhledovou. U vzhledu je to možná mnohem jednodušší, protože své postavě prostě vymyslíte handicap.

Víte, jak můžete své postavě zatopit výškou? Když bude neuvěřitelně vysoká, budou k ní sice všichni vzhlížet, ale to může být taky pěkná otrava. Obzvlášť pokud vaším hlavním hrdinou bude horník s vizemi budoucnosti. Dva metry v dole nic moc. Naopak malá postava bude mít taky trable, pokud bude dělat něco drsného. Vždycky myslím na lovkyni upírů Anitu Blakeovou. [1] Stejným způsobem asi nenadchnete otylým kominíkem nebo anorektickým zápasníkem. Ale jakožto autor si opravdu můžete vyhrát. Měli byste mít na paměti asi jednu zásadní věc - nic by nemělo být bezúčelné. Pokud bude váš hlavní hrdina chodící reklama na piercing a tetování, měl by k tomu mít důvod, vše by mělo něco znamenat. A rozhodně by to nemělo skrývat váš obdiv k těmto věcem a strach nechat si něco takového udělat. Prakticky vás ale vlastně vůbec nic neomezuje. Jenom byste podobná pravidla měli uplatnit na celý svůj vesmír, protože pokud tak výstřední bude jen vaše hlavní postava, bude to divné. A hodně nefér.

Samozřejmě také můžete volit protiklady. Tedy vytvořit úžasně zlou bytost, která bude ovšem čarokrásná, a preventivně z ní udělat ještě čarodějnici. Všichni muži před ní padnou na kolena, čehož naše dáma využije v noci, kdy své obdivovatele zakousne k půlnoční svačince. A naopak milá postava nemusí být nutně krásná. Jenom nezapomínat na to, že dokonalost nikdo nechceme a nikdo o ni nestojíme. Vady jsou to, díky čemu si vás čtenář zamiluje, díky čemu se s vašimi hrdiny bude moct ztotožnit a díky čemu bude chtít číst dál, zjistit, jak to s nimi dopadne.

Když jsem se tentokrát zeptala svých výzkumných králíčků, překvapivě se všichni shodli na tom, že vzhled je opravdu důležitý a je jedno, jestli si vše čtenář zapracuje do své představy, autor to jednoduše popsat musí. Lišily se názory na detaily. Někteří zastávali názor, že čím přesněji hrdinu popíšeme, tím lépe. Tedy celkem 3 lidé jsou pro dokonalý portrét do poslední vrásky. 4 se naopak domnívají, že tím nedáváme prostor čtenářům a jejich fantazii a to bychom měli. Tedy rámcově postavu načrtnout, ale neříkat zcela všechno, aby si každý mohl vysnít svoje. Nu a 3 jedinci si myslí, že na detailech nezáleží (a to se pletou, protože v nich vězí ďábel). Je to na nás, kolik povíme, a čtenář má být rád, že si vůbec něco přečte. A basta.

Abychom to tedy nějak uzavřeli. Vzhled je součástí našeho příběhu a vynechat ho není úplně dobrý nápad. Každá postava by měla mít nějaký drobný detail, díky kterému přiroste čtenáři k srdci, díky kterému bude jedinečná. A pak už to je na každém z nás, jak moc se ponoříme do detailních popisů.

 

-Elwin Smaragdová-

(stážistka)



[1] Laurell K. Hamiltonová - Anita Blake

 

Fotografia použitá podľa Creative Commons FarbenfroheWunderwelt  © 2012 Všetky práva vyhradené.

Vytvorte si web stránku zdarma!Webnode