Lež má krátké nohy

Žijeme v době, kdy je lež skoro častější než pravda, kdy životy některých lidí jsou postavené především na lži. Většina z nás má tendenci lhát svým nadřízeným, spolupracovníkům, přátelům, rodině. Je to však správné? Je správné, že již malí kluci si navzájem lžou, a to v úplných prkotinách?

„Podívejte se kluci, dostal jsem od rodičů nový mobil,“ křičí Pavlík po cestě ke svým dvěma kamarádům a mává jím hrdě nad hlavou. Když ke klukům dojde, už mu ho Kája bere z ruky a prohlíží si ho.

„Páni, to je ten nový voděodolný model, že?“ uznale se ptá Kája. I on dostal nedávno nový mobil. „Jo, ten nový model,“ odpovídá Pavlík a usměvavě u toho přikyvuje hlavou. Jde vidět, že ze svého nového miláčka je opravdu nadšený. Tom Káju s Pavlíkem sledoval a nechápal, jak tak dlouho můžou rozebírat Pavlíkův nový mobil. Chtěl už něco dělat. Proto jsou přece venku!

„Já dostanu taky nový mobil,“ neudržel se už Tom a doufal, že je odtrhne od jejich nudné činnosti a konečně si uvědomí, proč tu vlastně jsou - ne kvůli mobilu.

Kluci na něj hned koukli a vyzvídali: „Jaký? Už víš model, barvu, funkce?“ Tom rychle přemýšlel, co vymyslet. Jeho lež byla impulzivní a ještě ji nepromyslel do detailu. Naštěstí ho rychle napadla chytrá odpověď: „To má být překvapení, takže nevím.“

„Tak to jsme zvědaví,“ odpověděl Kája a dodal: „Narozeniny máš už příští týden, tak pak hned dej vědět.“

„Jo, dám, nebojte,“ už méně iniciativně Tom odpověděl a zadíval se do země. Tak a teď jen sehnat ten mobil, pomyslel si Tom. Kluci se zanedlouho opět začali věnovat mobilu. Tom ještě pár minut čekal a pak řekl, že už musí, a rozloučil se s nimi. Takto si odpoledne nepředstavoval.

Jak plynul den za dnem, víc a víc začali kluci naléhat na Toma, jestli už něco k novému mobilu ví. Ten jen vždycky pokrčil rameny a odpověděl: „Nevím, má to být překvapení.” Tom věděl, že bude muset nějaký mobil rychle sehnat. Přiznat se kamarádům, že si to celé vymyslel, nepřipadalo dle něj v úvahu.

Den před jeho narozeninami už chodil jako tělo bez duše. O nic neměl zájem, jen seděl a přemýšlel. Když se ho rodiče zeptali, co se děje, odpověděl, že nic. Věděl, že tohle musí vyřešit sám. Rodiče stejně na nový mobil nemají dost peněz.

Už se smiřoval s tím, že bude muset s pravdou ven, když mu, bleskla hlavou zajímavá myšlenka: Půjčím si tátův pracovní mobil, ten oni nikdy neviděli.  Mají skoro poslední modely, s tím obstojím.  Dokonce si za tento plán zatleskal.

Hned po narozeninovém obědu doma oznamuje, že jde s klukama ven, že si pro něj něco nachystali. Po cestě se zastaví v obýváku a ze stolu bere tátův pracovní mobil, ten si šikovně strká do kapsy a odchází ven.

Kluci celí napjatí čekají, jakýpak si nese mobil, a jestli si vůbec nějaký nese. Dojde k nim a vytahuje tátův pracovní mobil. Kluci mu ho hned vytrhnou z ruky a chtějí si ho sami detailně prohlédnout. Avšak přetahují se o něj tak dlouho, až padá na zem.

„Vy jste blbí, vám něco půjčit, vůbec se neumíte chovat,“ pustí se do kluků Tom. To však ještě neví, že mobil není úplně v pořádku. Jak ho zvedá ze země, cítí něco ostrého. Projede prsty po displeji znova, poté ho hned otočí displejem nahoru a šokem skoro začne brečet. Mobil má rozbitý displej. Je na něm hotová „pavučina” z prasklin.

„Co řeknu doma?“ obuje se do kluků. „Táta mě zabije, vždyť není ani náš,“ prořekne se.

„Jsem říkal, že není jeho,“ zasmál se Kája. „No tak nemáme na nový mobil, já za to nemůžu!“ odpoví Tom a neudrží se a začne už zoufalstvím brečet.

„Víš, to nám nevadí, nám vadí, že lžeš,“ odpověděl Pavlík.

„Dobře, už nebudu lhát,“ slíbil jim Tom. „Teď ale musím jít domů a vyřešit to s rodiči,“ dodal a rozloučil se s nimi. Nechtěl, aby ho viděli brečet, a nechtěl, aby měl táta kvůli němu problémy. Čím dřív mu to řeknu, tím lepší to bude.

Doma vyšel s celou pravdou ven. Rodiče moc nadšení nebyli, ale ocenili, že jim nelhal, proto mu trest odpustili. Pouze musel slíbit, že už takové blbosti dělat nebude.

Lež má krátké nohy. Dostane nás do situací, ze kterých solidní východisko mnohdy neexistuje. Zároveň lhát lidem, s kterými trávíme hodiny volného času, rozhodně není fér. Vždy je lepší bolestivá pravda než bolestivé zjištění, že to byla krásná lež. A pokud lžou už děti, tak kam se za pár let posuneme?