Jména postav jako noční můra

11.08.2015 11:06

Na počátku byl křik z plných plic a jméno. Něco tak abstraktního, nenahmatatelného a přesto něco, co svazuje lidského jedince do konce života. Budou ho tak oslovovat přátelé, rodina, cizí lidé, zažije si zdrobněliny i hanlivé podoby, hloupé rýmy ve školce. Bude své jméno nenávidět i hledat tu správnou podobu k životu. Možná se pokusí přejmenovat, možná si zvykne. Ale rozhodně se jméno stane jeho součástí a ztotožní se s ním. Jakmile jej zaslechne, otočí se. Přitom je to jenom jméno, nic, na co bychom si mohli sáhnout, nic, co by určovalo naši kvalitu, to, jací jsme. Ale je to naší součástí.

Náš hrdina ho také potřebuje, aby nepřátelé věděli, před kým se mají třást strachy, čí jméno mají šeptat. O kom snad raději nemluvit a jméno koho snad raději ani neříkat, abychom dotyčnou osobu nepřivolali. Takový hrdina by měl dostat třeskuté jméno, které dobře zní. Které jen břinkne a padouši se otřesou strachy. Nebo je náš hrdina z jiného těsta a dámy upadají do mdlob, jakmile jen zaslechnou ony hlásky? Jeho jméno vyvolává uzardění a zářící oči, dívky nesní o nikom jiném a každá doufá, že ho potká. Ale abychom byli spravedliví, jsou i taková, jejichž jméno nažene strach leckterému padouchovi. Ač se ho snaží zdrobnit, aby nedali najevo strach, nemají šanci. Její jméno jim nahání hrůzu, když jdou do akce, doufají, že se neobjeví a nenakope jim zadek. Nebo naopak doufají, že přijde a vrhne se na tu špinavou práci s nimi. Je jedno, jestli máme hrdinu, hrdinku či hordu udatných bojovníků a bojovnic. Ti všichni potřebují nutně jméno, co má lesk. Jsou to přece naši hrdinové.

Pojmenování je sice nesmírně důležitý akt a snad až magický rituál, ale vymyslet jméno pro bojovníka bez bázně a hany, pojmenovat toho nejodpornějšího záporaka, před kterým i tma ztrácí barvu, to je oříšek. Pokud zvolíme jméno běžné, bude se moci každé dítě radovat, že se jmenuje stejně a že ho jistě čeká stejně slavný osud, že bude jako Captain America. Exotika zase na našeho hrdinu upozorní už od počátku, bude za exota a jméno se mu stane prokletím. A americké matky po něm začnou pojmenovávat děti bez ohledu na to, co to jméno ksakru znamená, hlavně že to je v seriálu, co vysílá HBO...

Také můžeme zvolit jméno, které nám o postavě něco řekne, napoví, co bychom moli očekávat. Nebo naopak co nečekat vůbec. Takové nápovědy jsou úžasnými slovními hříčkami, ale někdy značně zklamou, pokud se čtenář marně snaží najít souvislost mezi jménem a charakterem a ono nic. Případně se můžeme inspirovat botanikou, geologií či jinými prapodivnými vědami, fantazii se meze nekladou.

Ať už zvolíme jakoukoli možnost, faktem zůstává, že vymyslet jména pro své hrdiny není žádný med. Nejdříve nás třeba napadne něco absolutně úžasného, ale to omámení netrvá dlouho, jak taky jinak. Po několika kapitolách začneme naši Annu nenávidět (všem Aničkám se hluboce omlouvám), každé ano v nás vyvolá nechuť a budeme náhle zase na počátku, bezejmenná postava č. 1, bezejmenná postava č. 2... Mimochodem, čísla. Jsem si jistá, že nějaký autor přišel i s touhle možností, vykašlat se na jména a přiřadit postavám raději čísla. Ale i tady vznikají problémy – kdo bude které a bude v tom nějaký klíč?

Jméno je něčím absolutně samozřejmým, něčím, nad čím snad ani moc nepřemýšlíme. Vymýšlíme si přízviska, necháváme si říkat zdrobnělinami, ale jakmile přijde na naše hrdiny, stane se jméno prokletím. Když jsem se ptala svých přátel, jak to se jmény vidí, jen jedna slečna se vesele zasmála, že tohle ji trápit nemusí. Abych situaci vyjasnila – dotyčná píše fanfikce, čili jména opravdu řešit nemusí, protože nepatří mezi ty, co si vymýšlí postavy navíc. 5 lidí se také příliš netrápí, prý, volí jména spíše běžnějšího charakteru a vybírají je podle statistik, což mi přijde částečně jako geniální a převážně jako praštěné, ale to je věc každého, kde nabrat jméno. 1 člověk prohlásil, že ve svých příbězích jména postav neřeší, protože jednak vypráví z jejich pohledu a především nevede žádné dialogy, pouze popisy. A 3 jedinci souhlasili s titulkem – noční můra.

Je tedy vidět, že jakožto spisovatelé na volné noze si musíme umět poradit. Ať už si na pomoc přizveme matematiku nebo statistiky, vyhneme se jménům zcela či použijeme světy již stvořené, vždy musíme zvolit nějakou cestu a většina z nich vede k jménům, plnohodnotným hrdinům s minulostí, přítomností a alespoň dvouslovnou budoucností. Noční můra nebo ne, postavy čekají.

 

-Elwin Smaragdová-

(stážistka)

 

Fotografia použitá podľa Creative Commons FarbenfroheWunderwelt  © 2012 Všetky práva vyhradené.

Vytvorte si web stránku zdarma!Webnode