Já (ne)potřebuji být členem literárních sdružení

19.07.2015 22:11

Na počátku stojí chuť a nadšení psát, písmenka se klikatí na stránkách jako hadi, papír se zaplňuje a něco nového se rodí. Bez ohledu na téma či kvalitu zatouží každý píšící nadšenec po zpětné vazbě, a tak se odhodlá k velkému kroku - ukáže své nitro někomu dalšímu. Dočká se povětšinou pochvalných komentářů, ale psaní je jako droga, chce víc a víc. Založí si blog, začne psát ve velkém a čeká na spoustu dalších komentářů, které ne vždy musejí přijít. A pokud nejsou jen pochvalné, hledá pak začínající autor možnost se zlepšit. Možná narazí na literární kluby a sdružení.

Nejistý pisálek kouká na novou metu a přemýšlí, jestli píše dost dobře, aby ho taková skupina mohla vzít mezi sebe. Zvítězí zvědavost, podá si přihlášku a vybere to nejlepší, co stvořil. Když přijde kladná odpověď, může se konečně zapojit do aktivit. Může se zlepšit, zasoutěžit si a získat tu vytouženou zpětnou vazbu.

Je to vlastně docela zapeklitá otázka, zda autoři potřebují být členy takovýchto skupin. Řada z nich o to nestojí, píší si sami pro sebe a pohrdají houfujícími se vlaštovkami. Jiní na skupinky naopak nedají dopustit, doufají ve stále nové a nové soutěže a chtějí víc. K čemu se tedy vlastně přihlásit? Může i malá rybka v moři najít to, po čem prahne? A pomůže jí vůbec ke zlepšení literární klub?

Primárně se pisálek dostane do společnosti podobně smýšlejících, stejně zaujatých lidí. Takže pokud byl svým okolím považován za blázna či vyšinutou osobu, najde konečně spřízněné duše, což je rozhodně důležité. Kromě toho většina takovýchto skupin organizuje pravidelně různé soutěže, které mají kromě konkurence i další pozitiva. Běžně pisálek píše na jakékoliv téma, sám si ho vybírá, ale tady je to jinak, dostane ho a má omezený čas a často i rozsah. Splnit zadání není vždy snadné a tím se také zlepšuje a zkouší nové věci. Koneckonců také získá komentáře a zjistí, jestli píše natolik dobře, aby soutěž vyhrál. Samá pozitiva pro autora. Samozřejmě je tu potřebná aktivita a ne vždy se člověku chce psát, ale pokud překoná vlastní lenost, myslím, že nemá co ztratit.

Již na několika literárních sdruženích jsem viděla, jak jsou výsledkem různých soutěží sborníky, které svým způsobem mohou představovat splněný sen. Jistě, sborník není nic velkého, ale člověk vidí své dílko vytištěné, mezi ostatními, se svým jménem a to už něco znamená. Pak už nehraje roli vůbec nic, protože je to tak neuvěřitelně krásný pocit…

V literárních sdruženích vidím pro pisálky jen samá pozitiva, možná i proto, že v čele jedno takového stojím. Z druhé strany barikády je můj pohled ovlivněn například leností členů, zapomínáním, nedodržováním termínů a podobných nešvarů. Na druhou stranu každé nové příchozí dílko zvedne náladu jako skoro nic, protože člověk vidí, že jeho práce není k ničemu, že jsou tu lidé, kteří se dívají a mají snahu. A to je na tom všem asi to nejúžasnější, když se neznámí lidé spojí a jdou za stejným cílem. Za mě tedy literárním sdružením jedno velké ano, protože síla a čas, který do toho obě strany vloží, se zúročí.

Mí dotazovaní byli tentokráte bráni ze dvou skupin. Jednu tvořili členové literárního sdružení a druzí byli náhodně vybraní pisálci z mého okolí, obě skupiny zastoupeny 5 dotazovanými. První skupina se shodla, že je lepší být členem literárního sdružení, i kdyby jenom proto, že člověk může něco odkoukat, zasoutěžit si a případně i něco vyhrát. A to není nikdy na škodu. Ve druhé skupině už názory nebyly tak jednotné. 2 byli zásadně proti jakémukoli sdružování, protože v tom neviděli žádný smysl. Pokud totiž autor ví, jak chce psát a co chce psát, nepotřebuje se rozptylovat členstvím kdekoliv a ještě ztrácet čas psaním článků mimo. Zbylí 3 dotazovaní byli nejistí, částečně souhlasili s členy, tedy že v tom smysl být i může, ale také se obávali rozmělnění pozornosti a zbytečného vydávání energie někam, odkud nezískají žádný užitek.

Je tedy zjevné, že ne pro každého je takové členství něčím vyloženě pozitivním, a ač já sama to vidím jako fajn věc, moji dotazovaní mě přesvědčili o tom, že tomu tam nemusí být na 100%. Co bych ale viděla jako důležité je fakt, že členové sdružení jsou sdružováni rádi.

 

-Elwin Smaragdová-

(stážistka)

 

Fotografia použitá podľa Creative Commons FarbenfroheWunderwelt  © 2012 Všetky práva vyhradené.

Vytvorte si web stránku zdarma!Webnode