Etell Lilium a rozbor blogu

03.10.2015 17:30

Etell Lilium - bad-day-bd.blog.cz/

 

Etell Lilium je především básnířka, tedy v mých očích je pouze básnířka. Ono pouze si ale nevykládejte špatně. Napsat krásnou báseň není nic snadného, myslím ale, že Etell to zvládá na výbornou.

Autorka je o pár pátků starší než většinová blogerská obec, má krásných 28 let, ale jak sama říká, necítí se na tento věk. Je to jednoduše problematické. Každý máme určité představy, co bychom v daném věku měli dělat, kde bychom třeba mohli být, ale vše je vlivem společnosti. Dívka nemá jasné plány do budoucnosti a nikdy tomu nebylo jinak. Spíše žije okamžikem, neví, co bude dál, a to je i důvodem, proč si věk nepřipouští a nepřipadá si na tolik let. Zároveň ve své rozevlátosti trochu závidí těm, kteří mají svou budoucnost jasně nalinkovanou a přesně vědí, co dál a kam směřovat. Je však důležité podotknout, že každý způsob života přináší svá pozitiva. Protože Etell žije tak, jak k ní život přichází, podobným způsobem to má i s nápady. Nejdříve blogy jenom četla a myšlenka na její vlastní internetové místečko dorazila neočekávaně. Přiznává, že si v psaní příliš nevěří (ač musím podotknout, že by rozhodně měla) a raději píše na papír. Stopa, kterou po sobě pero zanechává, ji fascinuje. Ono v tom je něco magického, když vidíte, že vaše dílo nezničí erupce na Slunci nebo jiný vlastně úplně banální problém, díky kterému ale naše moderní civilizace zažije menší kolaps. Etell píše hlavně tehdy, když se necítí nejlépe. Psaní je pro ni určitou formou terapie, a ač jsou pohnutky většinou smutné, i do psaní se snaží vetknout něco pozitivního. Víra v lepší dny je podle ní důležitá. Kromě psaní blogerka i kreslí ale bohužel jen sama pro sebe. Také ji nadchla keramika a drátkování. K obému přičichla teprve nedávno, ale ráda by se tomu věnovala. Kromě toho miluje přírodu, ve které dokáže strávit hodiny a hodiny. A ač není Etell ráda středem pozornosti a raději svět pozoruje, svolila s tímto rozborem, za což jsem jí minimálně já neuvěřitelně vděčná.

Díky již zmiňované spontánnosti si Etell přesně nepamatuje, kdy její blogové místečko vzniklo. S daty se moc nemusí, ale to není sama. Co ví ovšem určitě, den vzniku blogu nebyl nijak dobrý. Prostě si řekla, proč to nezkusit. Cílem ovšem nebyl obdiv čtenářů (ač dodává, že by jí to udělalo samozřejmě radost), blog je spíše pro ni samotnou. Stejně jako veškerá její tvorba. Co tedy u dívky s poetickým jménem najdeme? Jak už jsem zmiňovala, jedná se o blog s poezií. Etell zatím dopsala jeden příběh a druhý čeká na vhodnou chvíli, kdy bude chuť a čas. Soutěží se příliš neúčastní. Párkrát to zkusila, ale nepřesvědčila se, že by to za ty nervy stálo. Občas sice něco někam pošle (a já jí za to děkuju, protože zachraňuje neaktivitu našeho blogového hnízda), ale spíše zůstává v ústraní. Důvodem je její nedůvěra ve vlastní tvorbu, což je obrovská škoda, jak si vzápětí ukážeme.

Konečně se dostáváme k Etellině tvorbě. Jak už jsem psala, jedná se především o básně, a já se pokusím vybrat tři, kterými vám přiblížím tuto nesmělou, avšak talentovanou básnířku.

 

Obyčajné vzácnosti

Uvoľnené miesto v električke.

Hrejivý úsmev za slovo ďakujem.

Povzbudivé potľapkanie po ramene.

Pevné, tuhé objatie.

 

Zotretá slza,

slová útechy.

Vždy tu bude niečo,

čo svet osvetlí.

(zdroj - TU)

 

Psát o každodenních věcech není nic jednoduchého. Přijdou nám jednoduše příliš obyčejné na to, abychom o nich něco říkali. A tak se často stává, že zapomínáme na krásu okamžiku a drobných radostí. Jednoduše je přehlédneme, protože už je neumíme vidět. Etell ale tuhle superschopnost neztratila. Ve své básni ukazuje, co všechno dokáže prosvětlit jinak smutný den. A jsou to opravdu maličkosti, které bychom ale nikdy nevyvážili zlatem. Maličkosti bez kterých je náš život příliš smutný.

 

Jedna z davu

Som tvár z davu.

Z davu, ktorý sledujem.

Z davu, kam nepatrím.

Aspoň si to myslím.

 

Nakoniec som iba tvár.

Tvár z davu, ktorú sleduje iný.

Iný, ktorý si myslí,

že do davu nepatrí.

(zdroj - TU)

 

Každý z nás občas zažije pocit, že je pouhým pozorovatelem dění a nikoliv jeho účastníkem. Jsme chladní, se zvrácenou precizností zkoumáme ostatní jako podivný hmyz a jsme uchváceni. Uchváceni tím, co vidíme, co můžeme vyprovokovat v druhu, kam dle svého soudu nepatříme. Ale to je náš největší omyl. I my se velmi lehce staneme zkoumaným vzorkem někoho jiného. Staneme se pokusným králíčkem, který je pitván a sledován někým, kdo na malý okamžik dospěl k názoru, že není součástí davu. Dokud i on nebude vyveden z omylu.

 

Dotyk

Otočíš sa,

aby si nahmatal telo.

Prázdno.

To tam nájdeš.

 

Chlad.

Žiadne teplo človeka.

A tak ho potrebuješ.

Jemný dotyk.

 

Dotyk,

čo povzbudzuje.

Dotyk,

čo ti zastaví slzy

 

a vlieva do tvojho tela slová:

"Všetko bude dobré."

A ty im veríš,

lebo ten človek neklame.

(zdroj - TU)

 

Jedna z těch lehce optimistických, které Etell napsala. Na počátku je sice smutek z prázdna z nedostatku doteků. Dotek je něčím, po čem každá lidská bytost hluboko uvnitř touží a bez čeho nemůže žít. A ač se tváříme silně a předstíráme, že nemáme zájem, časem na nás dolehne smutek. Dotek je něčím, co spraví spoustu věcí. Je to maličkost, která ale vykouzlí úsměv na tváři. Je nám vším, rádi doteky přijímáme a samozřejmě rádi je i vracíme.

-Elwin Smaragdová-

(stážistka)

 

Fotografia použitá podľa Creative Commons FarbenfroheWunderwelt  © 2012 Všetky práva vyhradené.

Vytvorte si web stránku zdarma!Webnode