Domácí nebo cizí prostředí příběhů

15.08.2015 12:22

V minulém článku jsme se podívali na problematiku jmen, a to hodně povšechně. Dejme tomu, že našeho reka již máme, má jméno a dokonce už přesně víme, jaké dobrodružství ho čeká. Naše noční můry ovšem u konce nejsou, stojíme totiž před dalším rozhodnutím. Náš příběh se asi těžko bude odehrávat ve vzduchoprázdnu, ačkoliv i to by byla velmi zajímavá možnost. Obecně se ale musíme rozhodnout, zda zvolíme domácí hřiště, svět cizí, anebo si to rovnou celé vymyslíme.

Prostředí, ve kterém vyrůstáme, se možná jeví jako ta nejlepší volba. Tedy jak pro koho, mě osobně děsí. Víte, kolikrát jste na louce a umíte pojmenovat všechny kytky, ze kterých kýcháte? Nedej bože zvířectvo. Na jednu stranu to všechno člověk zná a vidí denně kolem sebe, a tak mu vlastně stačí vykouknout z okna a začít psát. Nemusíme hrdiny nutně vecpat do lesa, městská fantasy je taky skvělá a taky nás tam nás neznalost botaniky a zoologie trápit nemusí. Pokud ale uvažujeme nad trochu jiným žánrem, mohla by právě neznalost a vymýšlení nad Barona Prášila rozcupovat naše veledílo hned v základech.

Zahraničí, tropy či naopak ledové pláně Arktidy. Mnohem lákavější, což? Čtenář to nemusí vůbec znát, my si můžeme sem tam něco vycucat z prstíku a vesele snít a psát. Problém nastane v okamžiku, kdy se naše dílko dostane do rukou člověku, který má tyhle věci v malíčku a ten se nám pak rozhodně vysměje. Jasně, je super, že popisujeme věčný led a sníh, ale i tam existují variace na faunu a floru. Vlastně můžeme říct, že cizí prostředí vyžaduje ještě usilovnější přípravu než domácí. Tohle totiž neuvidíte za oknem a nebude stačit vyběhnout do nejbližšího lesa či na louku. Lední medvěd je lední medvěd a našim krajům se vyhýbá.

Nakonec je tu svět, který stvoříme. Uvidíme, že je to dobré a bude večer… no. Zahrát si na tvůrce všeho je obecně asi nejlákavější možnost a taky nevyžaduje takovou preciznost. Jasně, pan Tolkien by mě asi zabil, ale vezměme to realisticky. Kdo z nás bude dneska kreslit mapky jednotlivých údolíček, vymýšlet plodiny, rostliny a zvířata a dumat nad tím, jestli už může být úplněk, když můj hobit vyrazil z nory tehdy a tehdy a zda je tedy v pořádku, že mu měsíček svítí jak rybí oko. Skoro nikdo, a ti, kteří tohle dokáží, mají můj nehynoucí obdiv. Pro nás lenochy platí, že si můžeme zhruba načrtnout, jak bude naše krajinka vypadat a pak podle potřeby přidávat. Potřebujeme bitvu u řeky a sousední barbaři ji tam zatím nemají? Není problém, stačí jen lusknout prsty a už mrtvoly plavou v řece. Pan G. R. R. Martin o tom ví své a komunita čtenářů a milovníků Západozemí ví, jak úžasné dílo tenhle nevrlý chlapík stvořil. Tak proč se neinspirovat u mistrů, že? Pan profesor Tolkien promine, ale já na jeho Středozemi nemám a nemám problém to přiznat.

Jakou variantu tedy zvolit? Můj testovací vzoreček tentokrát hodil bobek na domácí prostředí. Nikdo z 10 dotazovaných by neuvrhl postavy do své země, protože neznalost by autory dohnala bohužel dříve než smrt hrdiny. 4 dotazovaní by si svět raději vymysleli, protože to je jediná jistota, nikdo nemůže nikoho na ničem chytit a autor má vlastně volné pole působnosti. 6 respondentů naopak volí již existující země, ale zahraniční a dostatečně vzdálené své domovině, aby mohli alespoň trochu vymýšlet a v nejhorším si to najít, protože strýček Google zná.

Jak vidíte, neexistuje správná ani špatná odpověď. Je to vlastně na každém, jako asi ostatně u všeho. Chcete-li exotiku, vezměte si ji. Čtenářstvo na ni slyšelo vždycky a slyšet asi bude. Ale i domácí hřiště má svou přitažlivost, a to hlavně proto, že ho všichni teoreticky známe. A konečně, světy námi stvořené, které nabízí neomezené možnosti, variace a tolik překvapení, kolik jenom sám autor dovolí.

 

-Elwin Smaragdová-

(stážistka)

 

Fotografia použitá podľa Creative Commons FarbenfroheWunderwelt  © 2012 Všetky práva vyhradené.

Vytvorte si webové stránky zdarma!Webnode