Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek

07.10.2016 00:00

Když jsem se dostala na střední, zjistila jsem, že lidé se dělí na tři skupiny. První je ta, která se poctivě na každou hodinu připravuje. V podstatě se nemůže stát, aby z testu či zkoušení dostala pětku. Skupina dvě je ta – do ní se řadím i já, koneckonců je to ta nejpočetnější která dělá to samé co první, avšak ne dennodenně. Až se oznámí test, teprve se učí. Nějaké připravování z hodiny na hodinu je zbytečná ztráta času. Domácí úkoly udělá, jelikož musí. Poslední skupina je ta, která na všechno kašle. Naučí se až, když „hoří“. Jinými slovy, až zjistí, že propadají nebo skoro propadají. Domácí úkoly má jen tehdy, když je má od koho opsat.

 

Proč vám to všechno píši? Přemýšlela jsem, kam to jednotlivé skupiny v budoucnu dotáhnou. Jelikož ono to není jen o škole. Ono je to o režimu, který ti lidé ve skupinách mají. Na něco jsou zvyklí a většina z nich to na další škole a následně i v práci měnit nebude.

 

Představte si architekta. Každý týden má novou originální velkolepou zakázku. Takovou, kterou by mu ostatní kolegové záviděli. Správný architekt na ní bude svědomitě pracovat, rozvrhne si práci na ní na několik dní, jelikož ví, že naráz ji jen tak neudělá. Ne tak, aby s ní byl spokojený. Každý den, když se znova podívá na návrh, napadne ho, co tam přidat nebo změnit, aby byla lepší. Po pár dnech, týdnech bude mít návrh, s kterým bude spokojený a bude ho rád zákazníkovi prezentovat. Pokud se to zákazníkovi nebude líbit, může cokoliv změnit, jelikož ví, že na to bude mít čas. Pokud se to zákazníkovi nebude líbit tak moc, že od architekta nebude nic chtít, smíří se s tím. Bude však vědět, že pro zakázku udělal maximum a bude ho to spíše hnát kupředu, aby se to neopakovalo.

 

Tato představa, spíše i příběh, mně samotné otevřel oči. Do té doby jsem si říkala, však škola se nějak zvládne. Na co si dělat život složitější, když to jde jednodušeji. Avšak právě v těchto slovech je paradox. Když si něco udělám hned a neodložím to na další dny, mám toho následně míň. Ne, neříkám, že jsem ten zarytý knihomol, co se opravdu připravuje poctivě, ale jazyky, slovíčka do cizích jazyků se učím hned, jak je dostanu. Jelikož vím, že kdybych se je měla naučit ze dne na den, tak to nestihnu. A abych pak dopadla jako architekt, který na poslední chvíli vymýšlí odfláknutý návrh, aby vůbec nějaký měl, ne děkuji. Já školu studuji, protože chci práci, která mě baví. Proto když něco můžu udělat hned, tak to hned většinou udělám.

Fotografia použitá podľa Creative Commons enki22, Pásztor András  © 2012 Všetky práva vyhradené.

Vytvorte si web zdarma!Webnode