Čísla nebo názvy kapitol

01.05.2015 20:51

Ten nesmírně nepříjemný stav zažil alespoň jednou už každý z nás. Nejhorší není jen první věta jakéhokoliv příběhu, hrozná jsou i případná pojmenování kapitol. Nebo ne?

 

Když čtenář bere do ruky novou knihu, která ho bůhvíčím zaujala, chvíli listuje a na náhodném místě se začte. Pokud se mu to zalíbí, zalistuje znovu, natrefí na novou kapitolu, přečte si název a vrhne se do dalšího čtení, protože "Chlapec, který zůstal naživu"[1] slibuje minimálně několik mrtvol a to vůbec není špatný začátek knihy. Nemluvě o tom, že když k němu vtrhnou hosté, nikým neočekávaní a nezvaní, usádlí se a odmítnou odejít, protože tady je přeci dýchánek. Jenže i dýchánek může být neočekávaný[2].

Pokud se rozhodneme své kapitoly pojmenovávat, získáme prostor navíc. Nejen text, ale i kapitoly. Můžeme si hrát, vybrat třeba náhodné slovní spojení, abychom čtenáře zcela zmátli (je ale otázkou, jestli čtenáře chceme zmást). Popřípadě můžeme názvem avizovat knihy předešlé, jak to s již zmiňovaným dýchánkem udělal pan profesor Tolkien (přiznejte se, kolik z vás to vůbec nepostřehlo?). Kapitoly skýtají samy o sobě další možnost, jak ukázat svůj spisovatelský um, jak nalákat další čtenáře a tím si zcela přirozeně vydělat na víc než jen tu slanou vodu. Ale mohou být zároveň i kamenem úrazu, pokud jim dáme význam větší než si opravdu zaslouží a budeme u přeživšího chlapce čekat haldy mrtvol.

Na druhou stranu existují i velmi dobré důvody pro pojmenovávání kapitol kromě výše uvedené hravosti. Román s větším množstvím postav si zaslouží pravděpodobně spíše kapitoly pojmenované, aby se čtenář neztratil a aby tušil, kde se zrovna nachází. Anebo také ne, to už je na autorovi.

 

Oproti tomu čísla jsou jasná a snadná. Nikdo nečeká nic, dostane přesně to a nic jiného, k tomu navíc  porci čtení, protože nač se zdržovat jménem kapitoly, důležité je její tělo, ne název. A tak to hezky očíslujeme, on to stejně čtenář k ničemu nepotřebuje. Možná bychom si s ním mohli trochu pohrát a přeskočit číslo, hmm. Nebo místo arabských číslic zvolit římské, jen ať se kouká i na něco jiného.

Osobně si myslím, že číslovat kapitoly je tak nějak přirozené, minimálně v pracovní verzi jakéhokoliv dílka, název se dá vymyslet kdykoliv a čtenář aspoň zůstane napnutý, co se vlastně bude dít, pokud na sebe náhodou jednotlivé části nenavazují.

Někdy je to samozřejmě zbytečné, vymýšlet pro každou kapitolu název, a to právě v těch nádherných případech, kdy čteme román s jedním hlavním hrdinou, kterému koukáme přes rameno. Pak jsou názvy zbytečné, neplní funkci oznamovatele ani nedělí text na přehlednější celky. Obecně vzato je pak možná i zbytečné román na kapitoly členit.

 

Nakonec existuje rozkošný kompromis, který potkal každého studenta. Bez ohledu na typ školy a stupeň obtížnosti práce musí kapitoly být očíslované a pojmenované. To se ale někdy může ukázat jako zásadní problém, pokud nespolupracuje technika a textový editor odmítá udělat to, co chceme, takže sice máme název, ale číslo nám nesedí do naší posloupnosti a termín odevzdání hoří. Je vlastně hezké, že akademická obec za nás tento palčivý problém vyřešila. Možná by ovšem bylo svým způsobem hezké, kdybychom kapitoly mohli jen číslovat a oponenty pak nechat hádat, jak se která kapitola jmenuje. Obhajoba by se pak proměnila v šibenici a pověšení by tentokrát nehrozilo studentovi.

   

 

Zeptala jsem se vášnivých i občasných čtenářů ve svém okolí, jak to vidí a co mají raději, pokud si tedy něčeho tak nepodstatného jako jsou kapitoly všímají. Byla jsem překvapená výsledkem, stejně jako má testovací skupina otázkou. Nastalo dlouhé ticho a studenti vysokých škol vyplodili, že je to už dlouho, když naposledy četli nějakou knížku dělenou na kapitoly (nepočítáme-li skripta). Nakonec ale názvy vyhrály, ač velmi těsně. Argumentem bylo, že si člověk pak lépe pamatuje, co se ve které kapitole stálo a lépe se to později dohledává.

Takže, vážení spisovatelé, dávejte svým kapitolám názvy, pro čtenáře je to pak přehlednější a lépe se ve vašich memoárech hledá. 

-Elwin Smaragdová-

(stážistka)



[1] ROWLING. J. K: Harry Potter a Kámen mudrců. Albatros. 2002.

[2] TOLKIEN, J. R. R.: Hobit. Aneb cesta tam a zase zpátky. ARGO. 2005.

 

Fotografia použitá podľa Creative Commons enki22, Pásztor András  © 2012 Všetky práva vyhradené.

Vytvorte si web zdarma!Webnode